Filmové resty: Orel Eddie

Životopisné snímky podle skutečných příběhů nejsou zrovna mou extra oblíbenou kategorií, ovšem u Eddieho mě nalákalo zajímavé obsazení, které napovídalo, že to  nebude kravina.

Každý malý kluk má svůj sen, ovšem Eddie, ten měl nejen sen, ale i obrovskou touhu si jej splnit, ať to stojí, co to stojí. To je asi to nejsilnější na celém jeho příběhu. Ten nese jeho odkaz a potvrzuje pravidlo, že když se chce, všechno jde a když nemůžeš, tak přidej.

Už od útlého věku chtěl Eddie Edwards reprezentovat svou rodnou Anglii na olympijských hrách. Bylo mu jedno, jestli v zimě nebo v létě a v jaké disciplíně to bude nebo jak dobře se umístí. Prostě tam chtěl být, jako olympionik a zástupce své země. Tato touha, tento sen pro něj byl vším a i když mu osud nadělil různé handicapy a překážky do cesty ke slávě, nikdy to nevzdal. Všichni mu házeli klacky pod nohy a smáli se mu. Jenže on šel dál tvrdohlavě za svým a nakonec si svůj sen splnil a všem dokázal, že se mýlí.

Ačkoliv se u filmu uvádí, že je natočen na základě skutečných událostí, sám Eddie Edwards konstatoval, že tak 5 % filmu odpovídá skutečnosti. To nevadí, hold na plátna kin je třeba přenést hlavní myšlenku a kolem ní vytvořit něco, co se bude skutečně líbit a bude dál inspirovat lidi po celém světě. Kdyby se tyhle příběhy točili slovo od slova, až tak zajímavé by to asi nebylo. Vzpomeňme Kokosy na sněhu, ono to vlastně vše bylo jinak. Byla to sice první olympiáda s jamajským bobem, který však zajížděl špatné časy a nakonec havaroval a bob do cíle dotlačili. Ale to by v kině nikdo vidět nechtěl.

Scénář Eddiho Orla se povedl. Dvě hlavní postavy spolu na pláně výborně fungovaly. Ovšem Eddie v podání mladého Egertona byl zahraný opravdu věrohodně a dokonale. Hned si jej oblíbíte a fandíte mu až do posledního skoku, jo nakonec se na olympiádu dostal jako skokan na lyžích. Příběh má to kouzlo, že neustále baví, zpomaluje, zrychluje, ale neuspává a na nic nečeká. Nepřehání to s psychologií hlavní postavy a co je důležité, je okořeněný velice jemným humorem.

Režisér Fletcher využil všechny možné emoce, aby svůj snímek dovedl k dokonalosti, protože emoce jako strach, láska, smutek, radost a štěstí zakončené dojetím jsou hlavním stavebním kamenem. Přidejte dva výborné herce a není co dodat.