Filmové resty: Coco

Každý rok se studio Pixar vytasí s nějakým super animákem, který je v podstatě automaticky nominován na nějakého toho Oscara. Loni to byl film Coco, který do kin oficiálně dorazil až v půlce ledna 2018. Přišel čas dohnat, co jsem v lednu nestihl.

Upoutávky mě nějak minuly a to, co jsem z nich viděl, mě nijak zvlášť nezaujalo. Ovšem, když má člověk doma dvě děti a chce jim dopřát opravdu jen to lepší, sáhl jsem po filmu Coco, který byl všude vyzvedáván do nebe a odnesl si titul nejlepšího animáku z cen BAFTA, Zlatých Glóbů a i sošku amerického Oscara. Bez větší znalosti, co od toho čekat, jsem svolal rodinu k televizi a promítání započalo.

Z traileru jsem si pamatoval nějaké kostlivce a něco o posmrtném životě a mexicko-španělských rytmech. A ono to tam bylo, ale úplně jinak než jsem čekal. Nějak jsem si pod tím vším představoval jakousi slaboduchou srandu plnou písniček. Ano, obrovská chyba, jelikož jsem zapomněl, že Pixar takové kraviny nedělá. Naopak umí připravit příběh, postavy a zápletku plnou emocí a s hloubkou, která nese morální odkaz a útočí na divákovy city. Poučení? Už nikdy nepodceňuj Pixar!

Příběh možná není originální, ale vše kolem ano. Hlavní hrdina, malý Miguel, kluk s touhou být muzikantem navzdory celé své rodině, která už před dvěma generacemi hudbu zavrhla a vnímá ji jako tu nejhorší věc na světě, je klasický model. Prostě Miguel má sen a žádnou podporu blízkých, vyráží tedy svou vlastní cestou za snem a kariérou muzikanta, aby mohl dělat to, co jej činí šťastným a ještě dokázat rodičům, prarodičům a dalším členům rodiny, že se pletou, jak v něm, tak v hudbě. To hlavní se stane na svátek všech mrtvých, kdy se Miguel dostane na druhou stranu. Tedy ze světa živých do světa mrtvých, kteří jednou za rok, právě ve svátek, kdy na ně jejich rodiny nejvíce vzpomínají, mají možnost přejít most a být spolu do východu Slunce.

Ani na druhé straně však nenalezne Miguel pochopení svých zesnulých příbuzných, aby mu pomohli se vrátit zpět, jelikož ti to podmiňují tím, že se hudby vzdá. Malý Miguel, jako jediný živý mezi kostlivci mexického podsvětí, vyráží hledat svého pradědečka, kdysi nejslavnějšího muzikanta, který je i spoustu let po smrti stále slavný a uctívaný umělec, a to na obou stranách mostu. To on totiž kdysi dávno opustil Miguelovu prababičku a jejich malou dceru Coco, aby vyrazil za kariérou muzikanta do světa. To on je důvod, proč se hudba stala pro další generace jeho rodiny prokletím. Dostat se k takové celebritě je stejně náročné jako ve skutečném světě, proto musí Miguel spojit síly s Hectorem, místním odpadlíkem toužícím po možnosti dostat se na druhou stranu a vidět svou rodinu. Ernesto de la Cruz, jak se slavný muzikant jmenuje, musí dát Miguelovi své požehnání ještě před svítáním, jinak mladý hrdina už mezi mrtvými zůstane. Jak to tak bývá, nic není jednoduché a vše, co se může zkomplikovat se samozřejmě zkomplikuje. Miguel odhalí, jak to tehdy bylo, když pradědeček opustil rodinu kvůli kariéře, a to změní úplně vše. Tak a víc už neřeknu.

Jako každý animák od Pixaru je Coco vtipný, zábavný, plný skvělých písniček, s úžasnou animací. Hlavně celý posmrtný svět má svá pravidla, je úžasně vymyšlený a krásně zpracovaný, včetně kostlivcovitých postaviček. Závěr je dramatický a hlavní zvrat odhadnete chvíli předtím než nastane. Ačkoliv to vypadá, že smrtí nic nekončí, není to až tak jednoznačné. Čím blíže k závěru jste, tím více snímek útočí na vaše emoce a pokud nejste z kamene, minimálně jedna slza ukápne. Ti citlivější budou potřebovat balíček kapesníků. Hlavní myšlenkou je tady rodina a láska, co taky jiného? Nic silnějšího ani neexistuje. Coco je tedy povedený, zábavný a silný příběh, plný barev s originálním pohledem na smrt a život, který doporučuji všemi deseti.

Ještě jedna poznámka: Někde na ČSFD jsem četl jakýsi názor člověka, který v tom viděl něco jako rasistické zesměšnění mexického národa a podobně, kde autoři vykreslují tento lid s jakýmsi výsměchem apod. Upřímně už mám pocit, že lidé za vším hledají cosi politického, místo toho, aby se soustředili na myšlenku, odkaz a skutečnou hodnotu filmů. Přiznejme si, že hodnotných filmů ubývá a nevypadá, že by se tento trend měl v brzké době změnit. Takže nehledejte na Coco nic kolem a berte to jak to je, protože je to vážně skvělé.