Jak to tak někdy bývá, dohnal mě zase film, který jsem vidět chtěl, ale už jsem na něj zapomněl. Nejde o rest, restem nazývám to, co mám na seznamu a vědomě doháním. Tohle se objevilo samo, když jsem o pátečním večeru zapnul bednu, abych dokoukal rádoby dojemný příběh o otci 533 dětí, který daroval sperma více než 600x, fuj. Ne, že bych na to koukat chtěl, ale ono to tam zrovna dobíhalo.
Co následovalo mi vlastně udělalo radost. Film Battle: Los Angeles, pro nás v česku přeložen jako Světová invaze, patří k těm, které mi kdysi utekly a úplně mi zmizel z povědomí. Nezaznamenal velký úspěch, když jej v roce 2011 vypustili do kin, ale já si řekl, že toho využiju a udělám si názor sám.
Tak zaprvé, a klidně mi oponujte, ale takhle dobře jsem Aarona Eckharta snad ještě hrát neviděl. Většinou působí velice naivně a lacině, myslím jeho herecký výkon. Tady skvěle táhl celý film, celý děj, a sedělo mu to.
Mimozemšťani přiletí a jelikož se shánějí ve vesmíru po vodě v tekuté podobě, což je samozřejmě nedostatkové zboží, je pro ně naše planeta jako velká benzínka, která právě naplnila sklady. Po vzoru kolonizátorů, jaké známe i z naší historie si řekli, když nám v tom domorodý kmen brání, tak jej prostě vybijeme a jejich loviště budou naše loviště. Jakýpak copak…
Úvod je taková seznamovačka s hrdiny, abychom si je oblíbili, alespoň trochu poznali, a o to více je oplakávali až je budou emzáci jednoho po druhém posílat do věčných lovišť. Na můj vkus jich bylo docela dost, takže některé jména jsem ani neuložil a udělal jsem dobře, protože jich hodně odpadlo hodně brzy. Pak se to stane. Konec cvičení jde se do boje, všichni. Všichni kdo můžou a umí či chtějí bojovat. Tady se to točí kolem jednotky mariňáků, kde je Eckhart jako jediný zkušený a už téměř vysloužilý voják, ale ne jako velitel. Ostatní jsou povětšinou mladíci bez valných zkušeností ze skutečného boje včetně velícího poručíka Martineze a čeká je konflikt, na který nikdo vycvičen nebyl.
Film se nesnaží vyobrazovat celý válečný konflikt s mimozemskou armádou, jde cestou vyprávění dokumentaristickou kamerou o rotě, která se co chvíli zmenšuje. Divák si říká, na co asi přijdou, že je dokáží zastavit? Vidíte jak mají vetřelci navrch, technologie, zbraně a já nevím co ještě. Čekáte něco jako šťastný konec, tudíž je ta otázka naprosto přirozená. Odpověď dorazí, alespoň poloviční.
Ve chvíli, kdy začne akce, a to je velice brzy, se kamera nezastaví, třepe se, vrtí se, „zůmuje“, vtahuje do děje. Dobré je, že to neruší, prostě to funguje a nasává diváka do atmosféry. Ta je skvělá, prostě válka, strach, adrenalin, napětí, smrt, život, nevyhnutelnost. Všechno tam je.
Jako akční válečný film to funguje, jako propaganda americké armády taky. Věřím, že po zhlédnutí se nejeden americký mladík rozhodl přihlásit k mariňákům. Dějově je to přímočaré a jednoduché, žádné zásadní zvraty a překvapení se nedostaví, občas nějaká ta „hloupost“, ale nic do očí bijícího. Ano, originalita tady v mnoha případech schází, tohle už tady přece jen v různých podobách bylo. Takže co je na filmu fakt dobré, je atmosféra veškeré akce a jediný, kdo něco hraje, je Eckhart. A ono to vlastně stačí.
Aby se neozvaly emancipované ženy, tak do role drsné vojandy byla obsazena Michelle Rodriguez, a kdo jiný, že? Odvedla své a bylo to vlastně jedno. Žádná další postava nebyla napsaná tak, aby mohl její představitel vykázat velké herecké nadání. I když Michael Peña v roli civilisti a otce malého Hectora ještě stojí za zmínku, ačkoliv to byla velmi vedlejší postava.
Co jsem si tedy odnesl? Dobrý akční sci-fi zážitek, a to je přesně to, co mám rád. Nešlo o epický souboj lidstvo vs. zmetci z vesmíru, nebyl to blockbuster bourající kina a statistiky, ale něco co funguje tak, jak to je a jelikož jsem nic extra nečekal, byl jsem překvapený. Bavil jsem se. Běhal jsem po Los Angeles s nimi a prožíval vše, co režisér chtěl. Podíval bych se znova? Minimálně jednou určitě, pak už asi ne.
Pokud bych měl hodnotit, tak bych dal 66%…
